Moje rady na hubnutí jsou v podstatě jen dvě
Byl to jeden z těch nudných dnů, kdy se člověku
nechce dělat vůbec nic.
Určitě i ty máš sem, tam takovýto den.
Chodíš od ničeho k ničemu a nic tě nebaví.
Maximálně tak chodíš do ledničky, a to v určité frekvenci
asi 5x za deset minut. Otevřeš ledničku a zase ji zklamaně
zavřeš, protože tam lautr nic není.
Ty to víš, že tam nic není, ale to vůbec není překážka
k tomu, abys tam za chvíli zase šla a hledala něco dobrého.
Co kdyby se tam přece jen něco našlo, že ano?
Je třeba se raději ještě jednou přesvědčit, jestli tam
opravdu není nic dobrého, co by tě v tento nudný den
uspokojilo.
Není.
Tak co teď…
Rozhodl jsem se, že půjdu do fitka.
No, to je nápad!
Nicméně, i tak je to nuda.
Protože, když chodíš do toho samého fitka
často, chodíš pořád po té samé cestě.
A nikde není nic nového, je to pořád ta
samá nuda. Stereotyp. Nic k zaujetí.
Ani holky žádné pěkné nepotkáš po cestě.
No, to už je fakt špatné.
No, tak přijdeš do fitka, pozdravíš.
Obsluh něco nesrozumitelně zamrmlá.
To v tom lepším případě, v opačném tě úplně
ignoruje a ty si připadáš trapně a jako blb.
Že se tam vůbec lozil.
No, odkroutíš si šichtu mezi dalšími upocenými
cvičenci, kteří všichni mají biceps daleko větší, než ty.
Ani to tě ale v tento nudný den nemůže žádným způsobem
zaujmout, či naštvat, či cokoliv jiného. Prostě to vezmeš jako fakt.
Co už naděláš?
Ty zase umíš něco jiného. Potom chvíli přemýšlíš, co vlastně
umíš jiného. Zjišťuješ, že vlastně ani nevíš, co umíš jiného.
To ti taky nepřidá.
No, tak si vezmeš ručník a pití
a jdeš do šatny. A vzápětí si uvědomíš
svůj další velký omyl.
Neexistuje totiž nic horšího než pánská šatna.
Ten puch, no to je hnus.
Pot by se dal ještě přežít, jenže ta změť
všemožných sprejů, deodorantů, či čeho
všeho jiného se v této malé uzavřené místnosti
jen stěží vyvětrá.
Je ti šoufl. Jsi unavený a znuděný.
Tak se rychle oblečeš a mizíš znechuceně pryč.
Na baru tě čeká mnoho pestrých proteinových nápojů,
to, co musíš udělat je všechny ignorovat, zaplatit.
A vypadnout.
A tak odcházíš a před vchodem se snaží obout boty.
Najednou vleze do fitka člověk, který
tam od pohledu nepatří. Blbě se na mě čumí.
Pohled znuděně opětuji. „Co je dopi**?“, pomyslím si.
„Prosím tě, kde je tady hospoda?“, a konečně se dozvídám
o co danému podivínovi jde, tak hospoda.
„Brácho, vchod do hospody jsou ty druhé dveře vpravo.“,
odpovídám.
Poděkuje a vytratí se. Já se mezi tím snažím pochopit,
jestli je tak těžké najít hospodu a fitko, když jsou tam jenom
dvojí dveře.
Už nad tím dále nepřemýšlím a prostě vypadnu.
Odšourám se domů a ignoruju celý svět a celý svět
ignoruje mě, inu to je lahoda pane jahoda.
A teď k těm radám, jsou v podstatě jenom dvě.
A ta jedna je z celého příběhu doufám patrná.
Pokud ne, tak tady jsou moje rady na hubnutí:
- Přežívej ve fitku v pánské šatně, budeš často zvracet
a určitě zhubneš. Nebudeš sice krásná, štíhlá ani sexy,
ale budeš hubená jak lunt.
Pokud ti první rada nepřinesla k srdci a raději bys byla
sexy, štíhlá a krásná. (Prostě taková holka, kterou chlapi milují)
Pak je tu pro tebe má druhá, tentokráte již ta opravdová rada..
- Přečti si Bohyni, aplikuj dvou fázovou strategii spalování
tuků a sleduj, jak se tvůj život mění k lepšímu. Opravdu,
jinou radu ti dát nemohu.
Buď Bohyně. Klikni zde:
